Druhá světová válka zase trochu jinýma očima, trochu z jiného pohledu a hlavně trochu jinak natočená, než jsme tak nějak všichni zvyklí. Černá kniha je dvou a půl hodinový příběh ženy, která si za války prožila svoje a rozhodně sen a to nechá koukat. Paul Verhoeven natočil efektivní podívanou do válkou opředené Evropy a je to na ní hodně znát. Ta zaneřáděná Evropa nácky je hodně znát a k tomu dopomáhá solidní atmosféra, ale na konci filmu jsem z toho měl tak zvláštní pocit, že jsem si z toho filmu nic neodnesl. Je to vlastně příběh špionky, ale průběh filmu naznačuje právě tak nějak normálně, jak bych asi čekal a nic mě tam nedokáže překvapit. Natočené je to rozhodně pěkně, a Carice van Houten je solidní kost, která s náckem dokáže udělat divy, ale prostě mi tam chybělo něco, čím bych si tento film nadosmrti zapamatoval. To zpracování, ty kulisy, to je všecko opravdu fantastické, co do efektivnosti filmu se týče, ale nemůžu si pomoci, ten film měl rozhodně na víc. Tak nějak se snažil přijít s něčím novým, a vlastně mi ukázal to všecko, co jsem už měl možnost někde vidět, nebo ne vidět, ale ten příběh se žádnou zvláštností nezkrášluje, a to mě trošičku zamzrelo. Dvě a půl hodiny koukám na něco, přičemž vlastně v průběhu filmu tuším, že to tak dopadne a nakonec to všecko tak nějak dopadne. Na pět hvězdiček bych v tom musel vidět něco šokujícího, a to mi v tomto filmu chybělo.