Černá kniha

Herecké výkony jsou parádní a konec, na který se člověk načeká, stojí za to!

Silný příběh jedné židovské Mata Hari, jež vám představí jeden z nejpalčivějších momentů Holandské historie. Příběh je možná zbytečně komplikovaný a zdlouhavý, ale film ke konci nabere takový grády, že jsem šel do kolen. Carice van Houten je výborná a svou už tak dost zajímavou postavu ještě obdařila o sex-appeal, který by jí zaviděla i Stoneová z obou Základních instinktů dohromady. Paul Verhoeven opět dokázal jak velký mistr to je a protentokrát se obešel i bez velkých šokantních scén. Většina filmů o druhé svět. válce je poněkud na jedno brdo a osobně mě často nudí, u tohohle mistrovského díla jsem se nenudil ani minutu.

Druhá světová válka zase trochu jinýma očima, trochu z jiného pohledu a hlavně trochu jinak natočená, než jsme tak nějak všichni zvyklí. Černá kniha je dvou a půl hodinový příběh ženy, která si za války prožila svoje a rozhodně sen a to nechá koukat. Paul Verhoeven natočil efektivní podívanou do válkou opředené Evropy a je to na ní hodně znát. Ta zaneřáděná Evropa nácky je hodně znát a k tomu dopomáhá solidní atmosféra, ale na konci filmu jsem z toho měl tak zvláštní pocit, že jsem si z toho filmu nic neodnesl. Je to vlastně příběh špionky, ale průběh filmu naznačuje právě tak nějak normálně, jak bych asi čekal a nic mě tam nedokáže překvapit. Natočené je to rozhodně pěkně, a Carice van Houten je solidní kost, která s náckem dokáže udělat divy, ale prostě mi tam chybělo něco, čím bych si tento film nadosmrti zapamatoval. To zpracování, ty kulisy, to je všecko opravdu fantastické, co do efektivnosti filmu se týče, ale nemůžu si pomoci, ten film měl rozhodně na víc. Tak nějak se snažil přijít s něčím novým, a vlastně mi ukázal to všecko, co jsem už měl možnost někde vidět, nebo ne vidět, ale ten příběh se žádnou zvláštností nezkrášluje, a to mě trošičku zamzrelo. Dvě a půl hodiny koukám na něco, přičemž vlastně v průběhu filmu tuším, že to tak dopadne a nakonec to všecko tak nějak dopadne. Na pět hvězdiček bych v tom musel vidět něco šokujícího, a to mi v tomto filmu chybělo.

Dílo Paula Verhoevena jsem si – na základě zkušeností s jeho hollywoodskými snímky – doposud spojoval s brutální akcí (Total Recall, Hvězdná pěchota) a explicitní erotikou (Základní instinkt, Showgirls). Od Černé knihy jsem však na základě většiny recenzí čekal něco diametrálně odlišného, což jsem taky dostal. Dejme tomu, že většina lidí se do kina vypraví na válečný film. Fajn, dostanou napínavý příběh z druhé světové války s několika nepříliš okázalými válečnými scénami, zajímavý hlavně zasazením děje do Holandska. Když odhlédneme od válečného pozadí, zůstane nám dobrodružný příběh s nečekaně hojným výskytem humorných situací, kapku béčkovým nádechem a předvídatelným dějem. No a to celé stojí na solidním myšlenkovém základu, který je dostatečně hutný, aby si z něj každý něco odnesl. Často hloupoučké dialogy, laciné scénáristické berličky („podařilo se nám získat mapu“… „podařilo se nám získat klíče“) a vysokou nepravděpodobnost mnohých situací (neprůstřelný ostrostřelec) jistí záchranná síť tak složitě utkaná, že vás její rozplétání bude zaměstnávat ještě dlouhé hodiny po opuštění kinosálu. Navzdory délce film uplynul celkem svižně. Pořád je na co koukat, nad čím přemýšlet. Náznaky, kterak chápat jeho filozofii (pakliže to lze nazývat filozofii), možno nalézt v hojném zastoupení, ať už jsou vyjádřeny slovem („copak to nikdy neskončí?“) či obrazem (na anglický inzulín je nejlepší anglická čokoláda). Opět nechybí ani drsné násilí, nějaká ta erotika nebo (a dokonce) válení se ve výkalech – lhostejnost pojetí těchto sekvencí a jejich zábavnost v kontrastu se závažností válečné tématiky jakoby říkala „svět je v hajzlu, tak proč se alespoň nepobavit“. To je asi trochu extrémní tvrzení, ale kdoví, jak to Verhoeven vlastně celé zamýšlel (podezřívám ho, že jako komedii). Peníze do projektu vložené jsou vidět, k nejlepším v tomto ohledu patří (bohužel hned úvodní) okázalá scéna s letadlem shazujícím bombu na domov křesťanské rodinky, dočasný úkryt židovské dívky Rachel. Ta se již zde projeví jako cynická potvora („alespoň nebudu muset před každým jídlem odříkávat otčenáš“) a její morální úpadek se v následujících minutách jenom prohlubuje. Režisérova manipulace je však natolik důsledná a křivky Carice van Houten natolik svůdné, že jsem jí navzdory všem záporným vlastnostem držel palce až do dechberoucího posledního záběru, kdy vyjde najevo, jak relativním pojmem je „šťastný konec“ a divákovi nezbývá, než si postesknout nad svou neprozíravostí, potažmo nad současným (trvalým?) stavem lidské společnosti. Těžko říct, jestli to byl záměr, resp. hlavní záměr, ale kdybych své poslední peníze použil k zaplacení lístků na Černou knihu, nikoliv coby humanitární pomoc pro válkou postižené oblasti (což jsem učinil, akorát to nebyly peníze poslední), vůbec bych toho nelitoval. (Zde si zkuste představit smajlíka, jehož výraz je synonymem pro slovo ironie). 90% P.S.: Po zhlédnutí Černé knihy působí námitky českých odbojářů proti jejich nelichotivému vykreslení v dramatu Operace Silver A skoro směšně. Zajímavé komentáře: Marigold, liuk, Desperado

Krásne nakrútené. Kostýmy, výprava, atmosféra 40. rokov, to všetko perfektné.